Mezinárodní festival Divadlo / Johan uvádí: Teď nádech a leť: PŘICHÁZEJÍ. CO CHTĚJÍ? CO CHCEME? / Program Moving Station

19. 9. 2023, 19:00, velký sál Moving Station

„Lidé se scházeli na břehu a dívali se, jak mizí jejich řeka. Lidé rádi sledují své vlastní neštěstí.“ (Ryszard Kapuściński)
 
Inscenace o překračování hranic, státních i svých vlastních.
 
Přicházejí z Běloruska, Ukrajiny, Sýrie, Jemenu, Konga… Evropa se mění v pohraničí, kde se prolínají a střetávají kultury. Proměňují se hranice, jedny se stírají, jiné opevňují, vytyčují se nové. A na každé straně každé hranice je jiná část pravdy o světě, o nás samotných.
 
Co všechno ztrácejí ti, kteří opouštějí domovy? Co ztrácí ten, kdo překračuje meze vlastního pohodlí, bezpečí, naučeného způsobu života? Co získáváme, když to děláme?
 
Čím se liší příchozí z Iráku, Sýrie, Jemenu a příchozí z Ukrajiny, a čím se liší od nás?
 
Ty války a krize už trvají příliš dlouho…  Kde jsou hranice našeho vcítění a soucitu?
 
Délka 70 min. + 60 min. diskuze
 
Na tuto inscenaci je možné uplatnit předplatné Moving Station 2023/2024.

Autor, režie: David Zelinka
Scéna, kostýmy: soubor
Rekvizity: Natálie Hošková
Dramaturgická a režijní spolupráce: Ewa Zembok
Spolupráce na ukrajinských motivech: Alina Tupajlo
Dokumentace, grafický design: Liubov Plavska, Anna Solianyk
Premiéra: 19.12.2022 v Divadle X10 v Praze
 
Hrají: Michaela Dašková, Radim Klásek, David Zelinka
Produkce: Teď nádech a leť, z.s.
Koprodukce: Divadlo X10
Za finanční podpory Státního fondu kultury
 
O souboru
Soubor Teď nádech a leť založili kolem roku 2010 Karolína Plachá a David Zelinka jako nezávislé neregistrované uskupení a takto, v rozšiřovaném a proměnlivém obsazení, funguje dodnes.
 
Inspirací pro práci souboru byly od počátku cesty a setkávání s lidmi - s jejich životy, příběhy, zvyky, vírami, písněmi. Divadelní inspirací je Polsko, setkávání s tamními divadly, a rozmanitostí toho, co všechno může divadlo znamenat.
Dramaturgie inscenací je rozpjatá mezi aktuální politická témata současnosti a tradiční kulturu jako živou, nutnou a nenahraditelnou součást života. Výpravy, dříve směřované do míst odlehlých, na periferie kultur a světů, se v poslední době stáčejí do míst blízkých konfliktům a otřesům nejrůznějšího druhu. V setkáních s těmi, kteří prožili  krizové a přelomové situace, se tam odhaluje podstata lidství a vůle k životu, to, co máme společné bez ohledu na původ nebo společenské, historické a jiné kontexty. V centru zájmu je obecně lidská situace člověka toužícího po naplněném životě. Chceme hovořit především o těch, o kterých se nehovoří, kterým se nedostává místa v médiích, zajímají nás jejich příběhy, bez ohledu na to, v které části světa a, v případě konfliktů, na které straně hranic či front se odehrály.
Výchozím bodem a jedním z komunikačních prostředků, jak na výpravách, tak později v představeních, jsou tradiční písně, poznávané a zpívané v kontextu života, svátku i každodennosti. Divadelní výpravou je směřování k ne-divadelnosti, k vytváření prostředí, které příběhům a písním dá věrohodnost.