Ceren Oran & Moving Borders: THE URGE GROWS / Program Moving Station

“The Urge” čerpá inspiraci z frustrujícího zážitku rok a půl trvající pandemie a odloučení, ale společně s tanečníky ji transformuje v cosi vysoce vitálního, v nejlepším slova smyslu nakažlivého, ve sdílení radosti, energie, fascinace pohybujícího se těla, v intenzivní sdílení okamžiku tady a teď v přímém kontaktu s divákem ve veřejném prostoru. 

Kolektivní trauma a individuální reakce jednotlivce na společenskou krizi transformuje Oran do choreografických obrazů, které kombinují energií nabité, synchronní taneční pasáže s osobitými improvizovanými sóly jednotlivých zkušených tanečníků. 

Premiéra projektu proběhla současně ve třech německých městech: Mnichově, Berlíně a Kolíně nad Rýnem a byla živě přenášena na internet. Přestože se tanečníci ze tří měst nikdy fyzicky nepotkali, sdíleli velice silný pocit propojení, vzájemnosti, soudržnosti. Pocit, že přestože byl každý dlouho zavřený ve vlastním bytě, můžeme I tak zažít něco společně, každý v jiném městě či v jiné zemi. Právě na tenhle pocit propojení navazuje I současný projekt české a slovenské verze, které budou také živě přenášeny online společně s dalším uvedením v Mnichově.  

Naše unikátní česko-slovensko-německá koprodukce vznikla během roku 2022. Vznik slovenské částí zajišťuje bratislavské Tanečno a na české straně se kromě MOVE Ostrava na organizaci podílí olomoucké Divadlo na Cucky a plzeňská Moving Station. Zde také během června probíhají zkoušky německého, českého i slovenského tvůrčího týmu přímo pod vedením německé choreografky. Za umožnění této tvůrčí rezidence vděčíme Nové síti a jejímu programu Art-in-res. 

A nyní přichází velké vyvrcholení v podobě premiéry společné performance 3 tanečních skupin, která proběhne v sobotu 25. června na plzeňském Náměstí republiky. Poté se všechny týmy rozjedou zpět do svých zemí předávat získané zkušenosti a energii na dalších místech veřejného prostoru. Cílem The Urge je totiž mimojiné prezentace současného tance jako formy performance a jeho konfrontace se širším publikem v nečekaných prostorách. 

“Tančit ve veřejném prostoru pro mě znamená zbavit se pohodlného divadelního prostředí, jít s kůží na trh a oslovit především ty potenciální diváky, kteří by jinak na současný tanec v žádném případě nepřišli. Věřím ve fascinující, nakažlivou a inspirující sílu současného tance a jsem hluboce přesvědčená, že tanec má být dostupný pro každého – kdykoli a kdekoli.” (Ceren Oran)

 Synchronní částí choreografie jsou založené na improvizacích, které na sociálních sítích uveřejnili Phil Hulford, Sofia Pouchtou, Clementine Herveux, Elisa Ruffato, Kamola Rashidova.