Michal Záhora: OBRAT KONCE / Program Moving Station
15. 2. 2022, 19:00, Moving Staton
Evropa k bodu Omega
Absolvoval Konzervatoř Duncan centre (2003) a zahraniční studijní pobyt Stockholmu, po jehož ukončení ihned získal angažmá v norském národním souboru Carte Blanche. Poté následovalo angažmá v taneční skupině choreografa Roberta Zappaly v Itálii (2004-2005). Tříleté angažmá absolvoval v britském národním souboru Scottish Dance Theatre (2006-2008). Spolupracoval s více než osmnácti zahraničními a českými choreografy, ze kterých jmenujme Ohada Naharina, Amandu Miller, Inu Christel Johannessen, Adama Benjamina, Evu Blažíčkovou. Své vlastní choreografické tvorbě se věnoval zejména jako člen souboru NANOHACH (2005-2016). Mezi jeho autorská díla patří Synchronicity, Resonance, Orbis pictus, Diptych, DEVOID, Okamžik proměn, Pulsar, Koncert pro NI, Slavnost, Výročí, Chrámový tanec, Generace X. Všechny jeho inscenace na sebe strhly pozornost kritické i divácké divadelní obce u nás i v zahraničí (Irsko, Itálie, Německo, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švýcarsko, USA, Velká Británie). Za svoji choreografickou a interpretační práci byl nominován na nejrůznější ceny ve svém oboru: Cena Thálie, Cena SAZKY za objev v tanci, výroční ceny Opera plus.Michal Záhora zve diváky do taneční kuchyně
ROZHOVOR | 19. 7. 2020 |
Jsme schopni odhadnout vývoj Evropy? Klíčová otázka, kterou si klade choreograf Michal Záhora a odpověď na ni hledá pomocí tance. Inscenaci Obrat Konce | Evropa k bodu Omega právě zkouší na rezidenci v Arcidiecézním muzeu a už příští týden se budete moci zúčastnit otevřené zkoušky a debatovat s tvůrčím týmem. V říjnu pak na stejném místě uvedeme i představení dokončené inscenace.
„Jsme na počátku naší práce, která je i pro nás překvapující a moc zvu diváky příští týden na vhled do taneční kuchyně,“ láká Michal Záhora diváky na veřejnou zkoušku.
Jaká je odpověď na klíčovou otázku, kterou si kladete: Jsme schopni odhadnout vývoj Evropy?
(smích) Myslím si, že ne. Nevíme pořádně ani co bude příští týden. Nicméně si myslím, že se můžeme poučit z historie a dokážeme odvodit, kam nás konkrétní události nebo konání zavedlo. Evropa je hrozně složitý organismus, takže si její vývoj můžeme spíše jen představovat. A s tím také v našem představení pracujeme.
A co si představujete?
Důležité je říci, že si naše choreografie nehraje na vizi budoucnosti. Pracujeme spíše s hodnotami a kvalitami, které si neseme v sobě, které nás můžou někam vést a o ně se opíráme.
Proč jste zvolili toto téma?
Je to strašně zajímavé téma. Osobně mám dva póly, které mě zajímají, a to nitro člověka a jeho protipól, tedy to co nás obklopuje, co žijeme, čeho jsme součástí a co je stejně tak důležité – tedy politicko-hodnotové záležitosti. Díky tomu je Evropa pro mě téma, které se mě dotýká osobně, zároveň ale rezonuje i ve společnosti. Všichni cítíme, že žijeme v zásadní době, době změn a každý to nějak reflektuje.
Téma Evropy a jejího vývoje je složité, jak se vám daří jej přetavit do pohybu, do tance?
Pracujeme se zmíněnými hodnotami a obrazy, které přetavujeme do tance. Nebudeme komunikovat konkrétní události, to není ani našim záměrem, budeme se pohybovat spíše na hranici abstrakce, což nám lépe umožňuje komunikovat téma tancem.
Jak důležité jsou pro vaše uvažování myšlenky francouzského filozofa a myslitele Pierra Teilharda de Chardina?
Poměrně zásadní, je to naše filozoficko-duchovní opora. V představení jej ale nebudeme konkrétně citovat. Jde spíše o jeho myšlenkový oblouk, se kterým se ztotožňuji a kterým procházíme v našem mikrosvětě i celkově jako lidstvo.
V říjnu představení uvedete také v olomouckém Arcidiecézním muzeu, což je nositel označení European Heritage Label. Co to pro vás znamená?
Je to opravdu výborné propojení. Mluvil jsem o evropských hodnotách a ty mají své kořeny v tomto místě. Pro nás je skvělé tady pracovat. Jedna z os, na kterých je choreografie postavena, je křesťanství a míra určité spirituality v naší kultuře. Arcidiecézní muzeum je místem, které to obsahuje. Je to pro nás inspirací a je nabíledni, že se to odehrává právě tady.
Momentálně zkoušíte v prostoru Mozartea. Jak se vám tento prostor líbí z pohledu choreografa a tanečníka?
Velmi. Oceňujeme prostor, který máme, především můžeme pracovat za denního světla s otevřenými okny. To je skvělé. Většina zkušeben jsou totiž jen uzavřené black boxy. Podmínky jsou úžasné. Vliv na nás má, jak už jsem říkal i samotné prostředí. Procházíme na zkoušku skrz celou obrazárnu. Ocitáme se v prostoru, který má genia loci. Navíc je tady o nás opravdu výborně postaráno.
Kolik tanečníků se bude na představení podílet?
Je tam pět tanečníků, tři ženy a dva muži. Na inscenaci potom spolupracuje Honza Malík, který také povede zkoušky a má poradní hlas. Dále s námi spolupracuje Tereza Krčálová, která se podílí na průzkumu ve společnosti, který před samotným zkoušením probíhal zejména v Německu. Tereza je člověk, který mi pomáhá třídit myšlenky a racionálně téma uchopit. Pracujeme s hudbou Miloše Boka, což je skladatel duchovní hudby a tu transformuje a dál posouvá Václav Chalupský.
S výzkumnou částí jste již hotovi?
Zásadní část výzkumu proběhla v německém Chemnitzu, záměrně jsme vstoupili i mimo Českou republiku, protože jsme chtěli srovnání našich reflexí Evropy se zahraničními reflexemi. Je pro nás důležité znát i jiné názory a na Německo jsme zamířili jako na jeden z největších států Evropy. Pomohlo nám s tím koprodukčně tamější divadlo Komplex Teatr a za úkol si to vzala právě Tereza Krčálová.
Premiéra bude v říjnu. Kolik času si vyžádá příprava?
Ideální čas na přípravu jsou dva celé měsíce zkoušení, což jsme si letos nemohli dovolit. Tanečníci jsou zaangažovaní i do dalších představení a projektů, takže stanovit společné termíny není jednoduché. Momentálně je desetidenní rezidence v Olomouci nejzásadnější část přípravy, protože můžeme být každý den osm hodin na sále. Ostatní zkoušky jsou rozděleny do různých víkendových setkání. V součtu to dělá asi měsíc a půl.
Součástí olomoucké rezidence je i veřejná zkouška. Co divákům nabídne?
My sami nevíme (smích). Je to totiž tak, že jsme stále ještě na počátku naší práce a i pro nás bude překvapivé, co diváci uvidí příští týden. Moc je na to zvu, je to vhled do kuchyně. Budou mít možnost nahlédnout do naší dílny, kde něco vzniká, něco se tvoří, ale nemá to ještě pevný tvar, pořád se to ještě proměňuje a díky tomu je to hrozně živoucí a velmi napínavé i pro nás.
Také je to pozvánka na říjnové představení?
Určitě. Díky veřejné zkoušce budou mít návštěvníci možnost vidět, kam se potom v říjnu představení posunulo, uvidí, co se transformovalo a jaký kus jsme ušli. Mě osobně toto zajímá strašně moc. Vidět potenciál věcí.
